Týden sdílení aneb jak stydlivce magicky vyrostlo sebevědomí

Andrea Vránová, publikováno 12. 7. 2022

Na kurzu zpěvu, žonglování a copywritingu

Roztočit talíř na tyčce? Napočítejte do tří. Posílat z hrdla tóny jako šípy místo falešných nábojů? Manžel to ocení. Psát texty, které budou lidi číst? Pokud jste dočetli až sem, snad přistanu v copywriterském nebi nežli pekle… 

Mezi 20. a 26. červnem jsem se v rámci Týdne sdílení zahřála na kurzech žonglování, copywritingu a zpěvu. 

Slunce je v tom nevinně.

Při jakékoliv sebeprezentaci ve mně zešílí natlakovaná lahev. A moje srdce duní hlasitěji než hip-hop ze sluchátek vedle. Zazpívat před lidmi? Psychothriller, co odšťavní introverta jako já dosucha.

Trauma zpívat před lidmi? „Řvaní” u táboráku sebevědomí nepřidá

Nevěřím tomu doteď, ale já to udělala. Zazpívala jsem! Před šesti lidmi včetně Lucie Soljakové, absolventky Konzervatoře Jaroslava Ježka. Do ticha, které by se dalo krájet. V bytě s velkorysou ozvěnou a okny dokořán. A mraveništěm lidí na Arbesáku opodál.

Je mi jasný, že vás zajímá, jak to dopadlo. 

AUDIO - 1:54:30

Nikdo vyprskl smíchy! To byla moje meta. Dokonce se odněkud zleva ozvalo „hezký”. 

Ale samozřejmě pořád amatérský. Lucie mi doporučila držet při zpěvu zadní část jazyka nahoře. Správné umístění jazyka dokáže divy – všimněte si zpěváků, kdy ho při vysokých tónech někdy jakoby „vyplazují“. Jejich obličej je vůbec zajímavým studijním materiálem. Mnozí se třeba při zpěvu jakoby „usmívají“. To je finta, díky které zapějou čistěji. I když v nich dojíždí vztek na sousedovic křovinořez a podobně.

„Zkus tu písničku zazpívat na ,ning-ning’, pomůže ti to zaparkovat jazyk mezi stoličkami,” radí Lucie. To se řekne, když při tom zníte jako otravnej alzák a nesmíte vyprsknout smíchy. Ale v klidu, chce to prý trénink.

Kdo touží, aby mu z hrdla vyletěl slavík a ne vypelichaná slepice, může zkusit další triky zpěváků.

Lehký záklon i jen pohlédnutí vzhůru přidá na hlase. Zpevnění opory hlavy a krku a nepředsouvání brady dopředu zase může ulevit svalům na přední straně krku. Tím ulevíme nepravým hlasivkám – v hrdle jako by najednou bylo víc místa. A to je zpěvákův Olymp!

Přiložte dlaně na uši a poslouchejte dech. Nic? Jste na vrcholu. „Když to v dobrém slova smyslu přeženete, budete znít jako Karel Gott,” vysvětluje lektorka a vystřihne božského Káju. 

Jinak klíčové je celkové uvolnění a dobrá nálada. Pokud chcete v sousedech vyvolat zvědavost místo tlaku na váš zvonek, dobře se na zpívání vyspěte. Protáhněte se, promasírujte prsty tváře, čelist i krk. Vyplázněte jazyk. 

Ideálně pějte vestoje, s rovnými zády a hlavou v protažení. Vyhecujte se! „Řekněte si ,tak a teď do toho dám maximální energii!” nabádá nás Lucie. „Třeba se vám podaří jednoho dne seřvat svého přítele, i když máte tenký hlas, jako jednu moji studentku,“ vypráví se smíchem.

Pozor i na táborákové šlágry: „Většiny těch písniček se chopí muži a hrají to tak vysoko, jak jim to vyhovuje. Nebo používají akordy ze zpěvníku, kde je tónina taky spíš uzpůsobená mužům. Často se u táboráku spíš řve než zpívá, což namáhá hlasivky. A ještě se zpívá v nekomfortní pozici,” zvedá malým kouzlem naše sebevědomí Lucie.

A pokud si myslíte, že zpívat neumíte, možná se jen srovnáváte s dokonalým rádiovým výkonem, co je mixem dlouholetého drilu a kouzelných udělátek ze studia. 

Simsalabim!

Jak mě „Harry Potter” naučil roztáčet talíře

Pokud mi některé rady na kurzu zpěvu přišly abstraktní, při žonglování jsem měla výhodu. Dlouhé lockdownové měsíce jsem dřela jako mezek. U dětského molitanového bazénku s barevnými míčky.

Proto jsem nekoukala jako puk, když Harry Potter, pardon, žonglér Filip Štancl přešel v mžiku od rozcvičky k žonglování se dvěma míčky. „No a třetí se tam tak nějak přirozeně vejde,” prohodí a žongluje jako by nic. Registruju uchechtnutí po mé pravici. Chápu. Taky jsem tam byla.

Ale abych se nechvástala – míčky mi stejně pršely na hlavu. Pomohla rada žonglovat u těla. „Ono to může být atraktivní žonglovat a jít u toho,” vykročí sebevědomě po vnitrobloku a diriguje při tom trio létajících objektů. Smějeme se. Hereckou školu nezapře. 

Míčky se proletěly a hurá na roztáčení talíře.

„Rozkvedlat vajíčka”... a už se točí! © Andrea Vránová

Tenhle trik mi vždycky přišel hustej. A těžkej. Když jsem ale zahlédla prohlubeň uprostřed dna plastového talíře, na konci tunelu se zalesklo světlo.

Ale byly to spíš krůpěje potu, co se zaleskly na konci jiného tunelu (zadku). 

Talíř padal dřív, než nabral rychlost. Nešlo to roztočit. Bombardoval nebohého psa po mé pravici, kolegu po jeho levici, mizel v porostu za mnou. „Uvolni ruku, musí opisovat kroužky,” fandí mi lektor. Aha, rozkvedlat vejce metličkou! Tyčka sjíždí do prohlubně a mě zalije pocit vítězství, jako když zajedete klíčem do zámku po sedmi pivech.

No a pak můžete přidávat další „tríčky” – balancování tyčky na otevřené dlani nebo přesunutí roztočeného talíře na nehet ukazováku. „Ty nejzábavnější triky nejsou ty nejtěžší,” přiznává žonglérskou barvu Filip.

Hlavní je pobavit. Na ničem jiném při žonglérském vystoupení nezáleží. Základem je zaháčkování pozornosti. To jde dvěma způsoby – buď hosty poctivě obejdete a vemluvíte jim díru do hlavy, nebo je lapíte svým absurdním zjevem. Nůše v kombinaci s elektrojednokolkou funguje.

Ale to už se stavíme do čtverce a jsme připraveni chytat basketbalové míče zleva a házet vpravo. Kdo nepiloval periferní vidění na mažoretkách jako já, chytal hlavou. „Jo, žonglování bolí,” potvrzuje lektor.

Ne, Filip se s námi nemazal. Ale po bleskové přehlídce žonglérských propriet a triků nás nechal dělat všechno, co nás fascinovalo.

Zkusila jsem ještě žonglování s kuželkami a chůzi po slackline (pružná guma natažená mezi dvěma stromy). Nikdy jsem ji nezkoušela a měla jsem pnutí zjistit, proč se zdržovat jejím vázáním v parku.

Než budete brázdit silnice na jednokolce, strávíte hodiny nasedáním, odhalil Filip dřinu schovanou za tímhle legračním vozítkem.

Po vyhoupnutí jsem se třepotala jako aspik. Udělat krok se proměnilo v metu příštího života. Není sranda udržet balanc na něčem, co si vyskakuje do všech světových stran. „Žádné opírání o strom. Kdo si pomáhá, nic moc se nenaučí,” láme Filip mou poslední berličku. „Koukej na jeden bod, dej ruce nahoru, jako když se vzdáváš, narovnej záda a pokrč kolena,” instruuje mě. Trochu lepší. Zbývá však jeden problém – ta guma se furt hejbe. 

Ale na některé věci je dobré si počkat. Ta holčička za plotem to věděla. Při otázce, zdali chceme na konci ještě něco ukázat, jsem nedočkavě vyštěkla: „Tu-tu-tu jednokolku, prosím!” 

Filip se na ní postavil, chytil balanc a… odjel. Ale zase přijel, aby nám u toho ještě zažongloval s kuželkami. „Mějte se hezky, moc mě to s vámi těšilo, nashledanou!” hraje rozloučení. Ale nám se tuze nechce. Ani po hodinovém přídavku… 

Samostudium copywritingu: Vymazlený sexshop i policajti na Facebooku

Řehtali jsme se i na kurzu copywritingu. Nenechte se zmást. Útlá kráska a jinak odpadková hrdinka Monika Barešová má páru. Hubu (s prominutím) nezavřela celé čtyři hodiny a svou něžnou schránku harmonizovala peprnými obraty. Jako bych byla na kafi se sama sebou. 

Ale ani mužskou část našeho žravého psavého spolku to neznechutilo. Monika nás přes tři hodiny krmila kvalitními copywriterskými triky i špeky. Některé z nich jsme rovnou otestovali a dostali okamžitou zpětnou vazbu. Prostě text, drogy a rock’n’roll.

Hned s prvními ukázkou mi došlo, o čem copywriting je – dva hutné odstavce bez ztučněných výrazů, odrážek či mezititulků odpuzovaly. 

Ne, text musí klouzat pod očima jako závěrečné titulky filmu.

To se povede třeba rozseknutím textu na krátké odstavce s mezititulky. Něco ztučněte a další dejte >do odrážek<. Řádně prošpikujte obrazem a videem. Pokud text zasáhne víc než jeden smysl, možná si ho přečte i někdo jiný než vy a váš pes.

K textu samotnému: „Smažte první větu a klidně první odstavec,” vykopne balón Monika. Hrobové ticho odpoví, že nikdo nechce chytat – vždyť jsme si s tím textem dali přece takovou práci! Ale kdo ho chytí, ten to je. Copywriter. Ne vypravěč historek, kterého nejde vypnout.

„Texty dneska nikdo nečte. Ale díky tomu se pak můžete na těch několika větách vyřádit,” odhaluje tu nejzábavnější část copywritingu lektorka. Proto copywriter servíruje texty na zlatém podnosu.

„Je potřeba, aby se k tomu nejdůležitějšímu okamžitě, ne až na dva tři prokliky. Návštěvníkům je putna, že to nejzajímavější si schováte někde pod záložkou. Nebudou proklikávat váš web, už jsou dávno pryč.” 

Au.

Proto umí dobrý copywriter ukázat i na ty, co na webu nemají co dělat. Tedy [fanfára] vyrejžovat cílovou skupinu. Pak už ví, jakým směrem může ohýbat češtinu.

Pokud mobilizuju fanoušky Minecraftu, v pohodě tykám a klidně „bombím, influencuju a skrečuju”. S penězi roste copywriterský minimalismus. Čím víc jich je ve hře, tím víc se musí copywriter kousat do jazyka.

Zato na blogu (nebo kurzu copywritingu) se rozšoupnutí povoluje. Monika si nás před čuro pauzou proklepla – měli jsem vyšperkovat jedno z nabízených poněkud nudných sousloví. 

A spolu s tím prozradila další copywriterská pravidla a finty. Připomněla tabu na pět písmen: k-l-i-š-é. Tedy sousloví jako „šité na míru”, „produkt”, „služba”, „široká nabídka” nebo „individuální přístup”. 

Taky že titulek není nadpis. Jeho sexy podoba může začínat číslovkou (5 tipů, jak…), citoslovcem nebo souslovím „už žádné…” či „skoncujte s…”. 

Pozor – atraktivní text není detektivka. „To nejdůležitější musíte říct v titulku: přišel vrah, zabil tři lidi a teď sedí. Wow, cože? Kliknu,” přehrává lektorka chování hladového internetového uživatele.

Každý text naopak osvěží originální synonyma. Správné klíčové fráze a slova ho pak pomůžou prodat a najít na Googlu či Seznamu. Na intimnější seznámení už ale nezbývá čas.

Komu by však byl tenhle kurz málo, nechť se věnuje samostudiu.

Začít může otevřením anonymního okna v prohlížeči a vyťukáním sexshopové domény Ruzovyslon.cz. „Poučíte se, jak psát e-shopové produkty,” doporučuje Monika a ani se nesnaží tlumit entuziasmus v hlase. Stydlíni se obohatí třeba na Facebooku Městské policie Přerov.

Čtivý copywriter je ale nakonec jen dobrý copywriter. Ten „na roztrhání” svou práci kontroluje v Google Analytics. „Trochu tabulek do těch písmenek,” loučí se s námi Monika. 

Amen.

Stydím se mluvit a sebeprezentovat.
A co sdílíte vy?

Kromě triků, manuálů a zkušeností se toho během třetího červnového týdne sdílelo mnohem víc:

1/ Místa

Poprvé jsem zabloudila do „vesnického” okolí metra Bořislavka i prooostorné žižkovské „mulitkulti” kavárny Prostor39.

2/ Komplimenty

Týden sdílení mě utvrdil v tom, že přes všechny nevraživé pohledy v metru a vyhořelé úřednice se i cizí lidi dovedou podpořit. S Terezou jsme zpětně diskvalifikovaly pocity trapnosti po našich lehce traumatických sólokaprech. S Luckou jsme se „plácaly po zádech” s každou další vteřinou na slacklině.

3/ Strachy

Když Alena popsala svou motivaci přijít na kurz zpěvu, rozhostilo se takové ticho, že by člověk uslyšel i šustění motýlích křídel. Chodí už přes 20 let na kurzy zpěvu a zpětná vazba se stále opakuje: „Strašný”. Ve vzduchu jsem ale cítila spíš obdiv než posměch. Za odvahu tohle přiznat. 

O chlup víc mě ale šokoval náš „zenař” Adam (spoluzakladatel Naučmese). Když jsme se loučili s lektory Naučmese v rámci každoročního Čaje o šesté, hodil u dveří zpátečku. Bouřka tam venku právě rozjížděla brutální show. Tenhle živel mi taky nahání hrůzu, od Adama bych ale čekala nějakou „duchařskou” radu. Opakem mě dostal. Příjemně. Lidsky.

4/ Chuť tvořit

Na sraz lektorů a týmu Naučmese dovalili i ti, co si svůj kurz teprve staví v levé hemisféře. Anebo chtějí oprášit svůj někdejší. Kolektiv příchozích se během představovacího kolečka začíná škatulkovat. Načež se pokračuje v tematických skupinkách, kde to puká zvědavostí. Nováčci se snaží zorientovat v pořádání kurzů. Matadoři zaučují. Prostě Naučmese.

5/ Dravá energie

Hned dva lidi mi nezávisle na sobě řekli, že ze mně jde nabíjecí pozitivní energie. Červená jsem byla až na zadku. Ale nebuďte pod proudem, když máte propustku z mateřský na čtyři po sobě jdoucí večery mezi lidi, co do vás perou inspiraci. Rozhodně jsem coby introvertka setkávání s lidmi dosud podceňovala.

Z Týdne sdílení vylézám jako jinej člověk. 

Už se nechci bezdůvodně stydět se za to, co napíšu. 

Už nechci studem zavírat dveře, když mám chuť si zazpívat.

Už mě nebaví se vymlouvat na introverzi. 

A podceňovat se.

Chci umět přijímat komplimenty. 

Wow. Týden sdílení byl fakt NĚCO.

***

Odvážíte se sdílet i vy? Ať už to bude cokoliv, tak mě to zajímá. Pro tu odvahu. Možná jsme na stejné lodi. Anebo na sebe koukáme odnaproti. ,) Napište mi na andrea@naucmese.cz nebo sdílejte historku z kurzu.