Intimně o kvásku. Proč mu lidé dávají jména a platí mu hotely

Andrea Vránová, publikováno 21. 7. 2021

Věděli jste, že existují kváskové hotely?

Čtete správně – jde o hotely pro kvásky, tedy pro bublající kopečky těsta, z nichž rostou ty nejlepší chleby.

Jeden z nich je ve Švédsku na letišti Arlanda –  pekárna RC Chocolat. Super lokalita. Kam jinam před dovolenou uklidit svého mazlíčka, aby přežil odloučení od rodiny?

Jestli v předchozích slovech cítíte kapku ironie, bingo.

Jestli máte pocit, že tihle lidi zešíleli – možná.

Jestli je těch 250 korun za týden někdo ochoten ve Švédsku platit?

Jistěže.

Vždyť tady jde o Kvásek!

Nebo o Kvas, Bohouše či Káju. O ratolesti jejich pyšných stvořitelů anebo pěstounské kousky, co se oddělily z rodné hroudy a uvelebily se v jiné domácnosti.

Kvásek je pro mnohé lidi víc než jen mouka a voda.
Stvoříte ho. Krmíte ho.
Kvásek roste. Nejprve pomalu, pak skokově. Pak se zase trochu zarazí.
A počne u něj řádit puberta.
Nespolupracuje.
Zapáchá.
Někdy si nabarví frizůru (zplesniví).

Jenže pak spolu tyhle rozmary překlenete. A nastane ono divuplné období hojnosti.

Bohouš či Milenka začnou plodit.

A vy zažijete svoje poprvé, kdy ty nádherně měkoučké, voňavoučké bochníčky s láskou… sežerete.

Jmenuju se Bohouš.
A nakrmím i tvoje pravnoučata

Ať to zní jakkoliv ezotericky, smyšleně nebo ujetě, kvásek budí vášně. Nebo jde o nějaký trend, co se hipstrům přehnal přes nos? Zčásti ano – většinu klientely švédského kváskového hotelu tvoří „stockholmští hipstři, kteří si potrpí na organické jídlo vysoké kvality a potřebují svůj kvásek opečovat během své hipsterské dvoutýdenní dovolené do New Yorku“, říká majitelka zmíněného kváskového hotelu Charlotta Söör.

Řada lidí se na kvásek ale dívá jako na živý organismus – spolubydlícího nebo mazlíčka byste taky nenechali vyhladovět.

„Vztah ke kvásku určitě vznikne, dáš mu jméno – můj se jmenuje Bohouš,“ říká Lubomír Kobéda, majitel e-shopu KváseCZECH i „ajťák“, který protahuje ztuhlé prsty u pečení kváskových chlebů. Bublající symfonie ve skleničce mu učarovala natolik, že teď kváskové pečení učí (kurz Kváskový chléb poctivě a s láskou na Naučmese).

Analogii s domácím mazlíčkem ale nesdílí. „Mazlíček je s tebou jen na určitou dobu. Kvásek s tebou bude celý život a nejen to, přežije i několik generací,“ popisuje sílu svých citů k devítiletému Bohoušovi.

Na kurzu Lubomíra Kobédy si kvásek osaháte, ovoníte a nakonec ho i ochutnáte v křupavé podobě. © Naucmese.cz

Dalším živoucím důkazem, že jsem napsáním tohoto textu nezešílela, je kvásková bohyně Maškrtnica, civilním jménem Juliana Fischerová, publikující na populární kváskové blogy Maskrtnica.cz a PečemPecen.cz. „K mému kvasu chovám respekt, mám ho svým způsobem ráda, ale nejmenuje se nijak romanticky, je to Kvas. Žije s námi od roku 2011, kdy přijel z Kodaně. 

Od roku 2012 se smísil s nově založeným vinohradským kvasem a od té doby se živelně proměňuje a roste jako každý z nás,“ píše mi po mailu. A já tajím dech, jak asi tenhle příběhu z červené knihovny dopadne.

„Vztah lidí ke kvasu je někdy hluboký, ostatně když se o něco dlouhodobě staráš, ať už je to kytka nebo křeček, obojí zdánlivě za pár korun, máš k tomu většinou nějaký hlubší vztah. Nechceš to jen tak nechat pojít. Zažil jsi s tím nějakou srandu, životní období, je to živý tvor,“ pokračuje. A protože dobrá beletrie mívá překvapivé rozuzlení, všechno by pro svůj milovaný Kvas neudělala.

„Za ta léta, co s kvasem pracuju, jsem nikdy necítila potřebu nějaký hotel použít – stejně jako naše praprabáby vím, že kvas se dá uspat ať už zahuštěním, zchlazením nebo vysušením a po pár krmeních je zas fit. Pokud ne, neděje se žádná tragédie, beztak ho i normálně pečeme a jíme, což jinak přátelům neděláme, tomu by se říkalo kanibalismus,“ nebojí se přiznat ke svým zločinům.

Kvas je nuda.
Zato Kvásek je mazel

A neotřelý pohled na kváskové tetelení má principál amatérského divadla Teritoriální tyjátr a otec na rodičovské dovolené Jiří Volák. „Za blízkým vztahem pekařů a pekařek ke kváskům dost možná stojí čeština: ujal se tu něžný ,kvásek´ namísto anglického ,sourdough´, což je zhruba ,kyselotěsto´. A přitom, jak mě samotného překvapilo, to je u nás gramaticky správně prostě kvas. 

Jenže s nějakým obyčejným kvasem bych se každé ráno nezahazoval, to prosím ne! Zato kvásek, to je hned jiná, to je mazel!,“ píše s humorem. „Jinak to vše cynicky říkám jako někdo, kdo si kvásek také pojmenoval (Kája, protože se odštěpil od Karla. Prvorozený syn. Či dcera? Možné je oboje. Samá záhada a alchymie, to pečení!).“

Lubomír Kobéda zdraví fanoušky Naučmese. I se svým vyzrálým Bohoušem. © Lubomír Kobéda

Zákony potravinového řetězce anebo zdravý selský rozum, chcete-li, nakonec stejně vítězí u většiny mnou dotazovaných pekařů a pekařek: pro kvásek udělají mnoho, ale když náhodou pojde, nepanikaří. Umí ho resuscitovat. A nebo ho nestydatě nahradí. Jak uvedly moje dvě známé pekařky, pořád je to jen surovina. „Ale když těžko říct – byl by kompost pro kvásek peklo, nebo ráj?“ glosuje tento krejzy text Volák.

A tak pokud si (zatím) netroufáte na dítě ani domácího mazlíčka, můžete své pečovatelské vlohy nejprve otestovat na kvásku. Založíte si ho svépomocí anebo si ho odeberete z nějakých již zajetých „prďochů“. Jejich pelechy shromažďuje kvásková mapa. Protože jak Lubomír Kobéda trefně napsal: Budoucnost chleba je v jeho historii.